strategické pozice rebelů

Rebelové mají teď větší úspěchy v boji proti vládě.  Se svou koordinovanou strategií projevují vyšší schopnost vyrovnat se syrské armádě.

 Je nejasné, kolik vládních základen rebelové ovládly od začátku povstání proti prezidentu Bašáru Assadovi od března 2011, protože se většinou nedalo posoudit, zda se jednalo o úplné obležení.  Rebelové raději v útocích z některé oblasti nepokračovali kvůli obavám z odvety syrské vlády. Analytikové sami charakterizují strategii rebelů jako „ udeřit a utéct“.

Zdá se, že se rebelové v poslední době snaží zabránit vládě ke znovuzískání strategických armádních sil, které dobyli. Takový postoj by rebelům zaručil dohled nad regiony v hraničních oblastech, což by znemožnilo armádě rozmístit bojové prostředky v oblasti. Stoupenci opozice doufají, že se za mezinárodní pomoci stanou strategicky obsazené oblasti mírovými.

18. listopadu jednotky rebelů bojující za přebrání kontroly nad Aleppem zvítězili, když organizovaně obklíčili základnu 46. regimentu Atarebu, která tvoří základní pilíř vládní posádky v Sýrii. Elias Hanna[1] označuje toto vítězství za taktický zlomový bod, který povede ke strategickým změnám boje.

O dva dny později rebelové zesílili jejich obklíčení v oblasti bohaté na ropu, ve východní provincii Deir al-  Zour , dobytím dělostřelecké základny. Základna tvořila jednu z posledních bašt v oblasti na hranici s Irákem.  Její dobytí zapříčinilo větší bojeschopnost rebelů. Útoky se rozšířily na armádu v blízkosti hlavního města-  Damašku.  

19. listopadu rebelové krátce odřízli letecké ozbrojené složky v jižní oblasti Hajar al- Aswad, zabavili zbraně a armádní vybavení. 

O šest dnů později rebelové obklíčili leteckou základnu Marj al- Sultan na východě Damašku, je pro režim důležitá hlavně kvůli využití leteckých složek.

Rebelové se snaží odříznout zásobovací cesty vládě. Zátarasy se soustřeďují severně a východně od Damašku. Také se pokusí o odříznutí spoje hlavního města s Allepem.

26. listopadu rebelové dobyli hydroenergetikou přehradu na řece Eufrat. Tímto krokem ohrožují dodávky elektřiny do blízké oblasti a navíc mají pod kontrolou další ze strategických oblastí, která spojuje město Allepo s východní částí země.   

zdroje:

BBC News- Middle East, Syria rebels build momentum with tactical successes, online 3.12. 2012, dostupné z: www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-20493687

Institute for study of war, The struggle for Syria in 2011, online 5.12.2012, dostupné z: www.understandingwar.org/report/struggle-syria-2011

The Washington Post- Middle East, Syrian rebels capture major dam on Euphrates river in country´s north, online 5.12.2012, dostupné z: www.ashingtonpost.com/world/middle_east/syrian-rebels-capture-helicopter-air-base-near-the-capital-damascus-after-fierce-fighting/2012/11/25/60ecea24-376a-11e2-9258-ac7c78d5c680_story.html

 

---

[1] analytička, americká univerzita Bejrút

Mezinárodní aktéři a souvislosti krize v Sýrii

 Existuje mnoho postojů a odlišných názorů hlav států na krizi v Sýrii. Například Rusko a Čína jsou stále proti návrhům Rady Bezpečnosti OSN. Zřejmě kvůli strachu z možného nárůstu vlivu Západu v oblasti, kterou Moskva a Peking vnímají za své pole působnosti. Navíc Sýrie je dlouhodobým klientem Ruska již od dob Studené války.  

 Krizi reflektují nejen státy, ale také různé skupiny, hnutí a organizace. Zvláště se konflikt dotýká muslimů- rozkol Sunnitů a Šiítů, situaci dále sledují Kurdové[1], kteří tvoří menšinové zastoupení v Sýrii a také Turecku.  USA a EU syrskou vládu nepodporují, nasazují vládě sankce. Jejich postoj je jasný již z cílů zabezpečit status quo v regionu a odstraňovat zbraně hromadného ničení.

 Hlavními aktéry  mezinárodních vztahů v syrské krizi je OSN, Rusko, Turecko, Írán, USA a EU. OSN spolu s USA a Ligou arabských států absolutně nesouhlasí s vojenskou intervencí. Bohužel nejsou schopni i přes navrhování sankcí a odsouzení svrhnout dosavadní vládu Sýrie.  

 Rusko také zavrhuje intervenci. Obává se možného nárůstu hnutí islamistického extremismu, které by mohly destabilizovat status quo Ruska, zvláště pak v oblasti severního Kavkazu. Vládní garnitury očekávají, pokud padne dosavadní režim, nárůst vlivu v oblasti Blízkého Východu. „Nikdy jsme netvrdili, že by měl Assad určitě zůstat ve své funkci. Takové rozhodnutí musí učinit sami občané Sýrie“, řekl ministr zahraničních věcí Ruska- Gennady Gatilov. Je tedy nejasné, jakým způsobem chce Moskva udržovat přátelské vztahy se Sýrií. Rusko hraje prostředníka v krizi mezi vládou a povstalci a má velkou váhu na jednání vlády Sýrie- patrno z rozhodnutí přijmout plán Kofiho Annana[2].

 Turecko se snaží být jakýmsi vzorem demokracie a liberálních hodnot Blízkého Východu.       Ještě před revolucí udržovalo se Sýrií pevné přátelské vztahy. Vše se zhroutilo během pár měsíců revoluce. Se svou pozicí sousedícího státu hostí již více než 30. 000 uprchlíků. Nyní jsou vztahy Sýrie a Turecka velmi napjaté. Souvisí s konflikty na hranici a vyhrocení napjetí způsobilo sestřelení tureckého letadla v syrském vzdušném prostoru. Situace je vážná již z mezinárodního postavení Turecka jakožto členské země NATO. Zatím se konflikt udržuje v oblasti hranic. NATO ani Turecko samotné nechce riskovat katastrofické následky případného války. Turecko má na krizi i jiný úhel pohledu. Obává se, že by krize mohla vyvolat nacionalistické hnutí Kurdů na JV státu. Vláda se dlouho potýkala s nastolením přijatelných podmínek menšině a nerada by znovu rozhořela pnutí.

 Írán, jeden ze strategických spojenců Sýrie, by raději rozvázal vztahy se zemí, pokud se k moci dostanou Sunnité. Sýrie je hlavním tranzitním partnerem Íránu při dovozu zbraní na podporu Hizballáhu v Libanonu. Írán se snaží syrskou vládu podporovat hlavně vojenským materiálem. Po uvalení mezinárodní izolace na Sýrii jeho podpora ještě vzrostla. Nabývá úrovně armádní i diplomatické a ekonomické. Otázkou je, zda by Írán ve své podpoře pokračoval i po změně režimu. Někteří analytikové věří, že ano, protože země spojuje více společných záměrů, např. postoj proti Izraeli, Islámská revoluce nebo džihád. Další pak tvrdí, že při pádu režimu by se Írán dožadoval  dominantního vedoucího postavení nad Sýrií.

 USA se již v srpnu vyjádřily jasně. Buď prezident rezignuje, nebo vláda nastolí demokratické prvky s takovým režimem, který bude přijatelný pro všechny občany Sýrie. Spojené státy mají souhlasné postoje s Radou Bezpečnosti OSN. Podpořily Annanův plán a odsoudily Rusko a Čínu z maření ukončení násilí v Sýrii. Pomoc USA syrským povstalcům se dá vyčíslit na 52 mil. amerických dolarů. Částka se dělí např. mezi (WFP)- World Food Program, Komisi OSN pro uprchlíky, UNICEF, nebo Červený Kříž.

 I přes pokračující násilí a nepokoje je stále nejasné jakým způsobem se mezinárodní aktéři pokusí o zvrácení krize v Sýrii. Při rozhodnutí neintervenovat a zároveň neúspěchy vyřešit konflikt diplomatickou cestou, se zdá, že zjevně politicky silní aktéři mezinárodních vtahů nemají veškerou moc ve svých rukou.

 

zdroje:

internetový portál Middle East research and information project- The new arab cold war and the struggle of Syria, online 20.11.2012, dostupné z: < http://www.merip.org/mer/mer262/new-arab-cold-war-struggle-syria>

 článek Congressional Research Service, Amed conflict in syria,J. M. sharp, Ch. m. Blanchard, online 20.11.2012, dostupné z: < http://www.fas.org/sgp/crs/mideast/RL33487.pdf>

 Bašár al Assad- rozhovor pro syrskou zpravodajskou televizi al Donia, dostupné z: < http://www.youtube.com/watch?v=wCTYca-IRnY>

  ALJAZEERAenglish, Middle East- Turkey fires back after new Syrian shilling video,(online 20.11.2012), dostupné z:

< http://www.aljazeera.com/news/middleeast/2012/10/201210673048533940.html>

 Council on foreign relations, Syria´s crisis and the global response, online 20.11.2012, dostupné z: < http://www.cfr.org/syria/syrias-crisis-global-response/p28402>

 

---

[1] původem íránský kmen, dnes žijí na území Sýrie, Turecka, Iráku a Íránu. Největší menšinu tvoří v Turecku

[2] plán neuspěl a Annana ve funkci nahradil od září 2012 Lakhdar Brahimi

Příměří dlouho netrvalo

Po 19 měsících nepřetržitých nepokojů v Sýrii měly být zastaveny veškeré vojenské operace. Syrská vláda odsouhlasila čtyřdenní příměří během muslimského Svátku oběti, který se letos uskutečnil 26. října[1]. K dočasnému příměří se připojila i opozice.

Íd al-adhá neboli Svátek oběti je muslimský svátek, při kterém si muslimové připomínají Abrahámovu[2] oběť berana Bohu. Při svátku se lidé modlí k Bohu a obětují různá zvířata, nejčastěji ovce a kozy nebo velbloudy. Obětované zvíře otočí hlavou směrem k Mekce, provolají Aláhovo jméno a poté mu proříznou hrdlo až k páteři, aniž by se přímo páteř a mícha narušila. Zvíře je poté drženo tak, aby krev z těla lépe odtékala po dobu, kdy zvíře pomalu umírá. Maso zvířete je zpravidla rozděleno na tři části, jednu část si nechá rodina, druhou pošle příbuzným a zbylá třetí je darována chudým. Tyto krvavé oslavy trvají tři až čtyři dny, v tuto dobu zároveň vrcholí pouť do Mekky (hadždž), jeden z pěti pilířů islámu.

Rozhodnutí o příměří syrské vlády prohlásil v Káhiře ve středu 24. října Lakhdar Brahími, vyslanec Organizace spojených národů (OSN) a Ligy arabských států (LAS) v otázce Sýrie, který má za cíl vyjednání příměří v zemi. Syrská opozice příměří ze strany vládních vojsk již v počátku příliš nevěřila, podobné obavy měla i syrská vláda. Obě strany daly jasně najevo, že v případě nerespektování míru budou okamžitě připraveni zasáhnout. V podstatě se dohodly na tom, že dokud nezaútočí jedna strana, nezaútočí ani druhá. Brahími byl přesvědčen, že tento dočasný mír může být klíčovým momentem ve válce v Sýrii, věřil, že v případě úspěchu tohoto dočasného složení zbraní bude možné dojednat příměří dlouhodobé nebo dokonce trvalé.

Vyjednávání trvalo skoro půl dne. Protivládní opozice se snažila vyjednat různé podmínky míru, kupříkladu požadovali, aby vládní vojska okamžitě přestala odstřelovat všechna města, především Homs, Aleppo a Idlib. Dále musely slíbit, že během dočasného míru nebudou špehovat povstalecké jednotky. Podle povstalců tímto mírem Assádova vojska  chtěla získat čas na přeorganizování a posílení svých jednotek, aby poté mohla udeřit v plné síle.

Avizovanému příměří předcházela noc plná bojů a krveprolití, ovšem v pátek 26. října na bojištích opravdu zavládl klid. Bohužel ale trval jen pár hodin a místo oslav Svátku oběti došlo k dalším vojenským střetům, ve kterých zahynuly desítky lidí.

CNN News, UN Envoy syrias government agrees to ceasefire during Id holiday, online 20. 11. 2012, dostupné z <http://news.blogs.cnn.com/2012/10/24/un-envoy-syrias-government-agrees-to-cease-fire-duringeid-holiday/?iref=allsearch>

About Islam, Eid al-Adha, online 20. 11. 2012, dostupné z <http://islam.about.com/od/hajj/a/adha.htm>

Reuters, Syria agrees to ceasefire during Eid holiday: Brahimi, online 20. 11. 2012, dostupné z

<http://www.reuters.com/article/2012/10/24/us-syria-crisis-brahimi-idUSBRE89N0G820121024>

CNN News, Syria agrees to ceasefire, online 20. 11. 2012, dostupné z <http://edition.cnn.com/2012/10/25/world/meast/syria-civil-war/index.html?iref=allsearch>

---

[1] Svátek oběti se slaví 10. dne měsíce Dhú'l-hidždža islámského kalendáře. Tento kalendář je lunární, tudíž toto datum připadá vždy na jiné dny gregoriánského kalendáře, který je solární.

[2] Abrahám je biblická postava, kterou muslimové považují za praotce Arabů.

Oběti a uprchlíci

Počet obětí represí v Sýrii již pravděpodobně přesáhl 40 000. Zjistit přesný počet je však téměř nemožné. Organizace spojených národů sice množství padlých monitoruje, ale v mnohých případech je nucena vycházet pouze z informací opozičních aktivistů. Zdroje syrské vlády a Syrian Arab News Agency (SANA)[1] zveřejňují čísla padlých pouze ve zvláštních případech, oficiální odhady vydávají jen velmi zřídka.

Pro OSN údaje o obětech v Sýrii již od počátku povstání provádí Výbor Spojených národů pro lidská práva, konkrétně Úřad vysokého komisaře pro lidská práva v Ženevě. Tato organizace zpracovává údaje od pěti různých zdrojů, z nichž ale každý udává rozdílné hodnoty. Kupříkladu Syrian Observatory for Human Rights (http://syriahr.com/en/) k datu 29. května 2012 zveřejnila počet obětí 13 004, ke stejnému datu syrské středisko pro dokumentování porušování lidských práv Violations Documentation Center (vdc-sy.org) uvádí 14 043 mrtvých. Úplně nejvyšší čísla uvádí server syrianshuhada.net (v překladu Syrští mučedníci), k výše uvedenému datu zveřejňuje dokonce 15 344 obětí.

Hlavním důvodem těchto rozdílných hodnot je, že ne všichni do svých statistik uvádí mrtvé, které nelze z různých důvodů identifikovat. Dalším problémem jsou lidé, kteří byli v období povstání zadrženi a uvězněni. Když o nich úřady delší čas nemají žádné zprávy, automaticky je pokládají za mrtvé.

Dalším problémem vyplývajícím z konfliktu v Sýrii jsou lidé, kteří utíkají ze země a hledají azyl v zahraničí. Podle úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) denně ze Sýrie prchá 2000 až 3000 lidí. Tito utečenci většinou zemi opouští jen s nejnutnějším oblečením a jídlem. V cizině je evidováno necelých 300 000 uprchlíku, ve skutečnosti jich ale je mnohem více, ne všichni z nich se totiž registrují. UNHCR odhaduje, že syrských uprchlíků již může být v zahraničí přes půl miliónu, tři čtvrtiny z nich tvoří ženy a děti. OSN dále varuje, že do konce tohoto roku může počet uprchlíků vystoupat až na 700 000.

Vzhledem ke stálému růstu počtu utečenců ze Sýrie UNHCR žádá o velké finanční příspěvky, protože situaci už v žádném případě nemá pod kontrolou. Ve většině případů uprchlíci potřebují humanitární pomoc od prvního dne útěku ze svých domovů.

Lidé nejčastěji utíkají ze Sýrie do sousedních států, kde především v pohraničí vznikají nové a nové uprchlické tábory. Nejvíce z nich míří do Turecka, podle tamní vlády se zde zdržuje 101 834 registrovaných uprchlíků. Další cílovou zemí je Libanon, kde se vyskytuje 72 301 syrských uprchlíků. V Jordánsku v současnosti žije 58 622 utečenců ze Sýrie. Poslední zemí, která ve větší míře poskytuje azyl syrským občanům je Irák. Na území tohoto státu je jich evidováno 41 955. V uprchlických táborech lidé často žijí v opravdu těžkých podmínkách. Tábory jsou většinou jen provizorní, jedná se v podstatě o stanové vesničky. Také zde hrozí nákaza různými nemocemi, především cholerou.

                                                     

Jastinder Khera, článek Syria crisis: Counting the victim, online 24.10.2012, dostupné z:<http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-18093967>

Refugees of the Syrian Civil War článek, online 24. 10. 2012, dostupné z:<http://www.mashpedia.com/Refugees_of_the_Syrian_civil_war>

United Nations Human Rights Council, Regional Overview, online 24. 10. 2012, dostupné z:<http://data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php>

Shaimaa Khalil, článek Dust and memories of death in Jordan's Zaatari camp, online 24. 10. 2012, dostupné z:<http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-19368439>

  

---

[1] státní zpravodajská agentura v Sýrii ovládaná vládou

krize v Sýrii

  Je to již 18 měsíců, kdy v Sýrii vypukl protest proti vládě. Z nenásilné demonstrace však propukl v občanskou válku s mezinárodní účastí.

Konflikt v Sýrii se datuje od 15. 3. 2011 a probíhá v rámci tzv. Arabského jara. [1] Město Daraa se stává ohniskem konfliktu. Odtud se protesty šířily dále do Kurdské severo-východní oblasti  přes  Allepo až do hlavního města Damašku. Demonstrující požadovali odstup strany Baas, vládnoucí již přes 5o let a s ní také rezignaci prezidenta Assada. Vláda nejdříve zareagovala vstřícně, s menšími ústupky. Skončil tak mimořádný stav a nastává naděje na zavedení nové ústavy. Většina odpůrců režimu věřila, že demonstrace v Sýrii proběhne podobně jako v Tunisku nebo Egyptě, kde během pár měsíců diktátorští vůdci ze své prezidentské funkce odstoupili.

V dubnu 2011 však Syrská vláda zasahuje ozbrojenými silami k potlačení povstání. Po měsících armádního obležení demonstrace přerostla v ozbrojené povstání. Chyběla však dostatečná organizace. Syrská vláda označila povstání za „ozbrojené teroristické útoky“.

4. srpna 2011 vydává Rada bezpečnosti OSN prohlášení, které odsuzuje útoky syrské vlády na civilisty a porušování lidských práv. Prohlášení bohužel nijak krizi netiší.

V roce 2012 nepokoje stále pokračují. I přes mezinárodní snahy a představení mírového plánu Kofi Annana[2] o ukončení násilí proti demonstrantům a nasazení pozorovatelského týmu se krize neustále prohlubuje. Assadova vláda nedodržuje podmínky plánu. Annan rezignoval a stáhl ze země také pozorovatele.

 Parlamentní volby, které proběhly v květnu 2012, přesvědčivě vyhrála strana Baas. Vítězství strany na mezinárodním poli vyvolává spekulaci o výsledcích. Mocnosti však více otřásl incident z 27. 5. 2012. Bombardování města Houla způsobilo smrt 108 lidí, z toho 49 dětí. Nejspíš je za něj zodpovědná syrská armáda a Šabíha.[3]

USA se po incidentu snaží o prosazení plánu na svržení prezidenta Assada. Je jím tzv. jemenský scénář- podle odstupu jemenského prezidenta Sáliha. Plán není uskutečněn přes nesouhlas Ruska.

Prezident Bašár al Assad na konci června ve svém projevu odsuzuje zahraniční síly za snahu zničit Sýrii a odmítl odpovědnost za bombardování města Houla.
Na konci června je syrskými silami sestřeleno turecké letadlo, což rozpoutalo konflikt za syrskými hranicemi.
V roce 2012 dochází ke střetu mezi stoupenci prezidenta Bashara al- Assada  s vládnoucí stranou Baas– menšina šiítské muslimské větve ,,Allawiín“a odpůrci dosavadního režimu- většina sunnitských muslimů. Sýrie se dostává do fáze občanské války.
Arabská liga, USA, EU, státy Rady Perského zálivu a další země odsoudily použití násilí vlády proti demonstrantům. Čína a Rusko s jejich postojem nesouhlasí, odmítají  zahraniční intervenci.

 Nový zmocněnec OSN pro Sýrii Lakhdar Brahimi stále odmítá vojenskou interveci a spoléhá na úspěšné diplomatické jednání s Assadem.  

Dle různých zdrojů bylo doposud v souvislosti s krizí zabito na 44.000 lidí, z poloviny civilistů. Desítky tisíc demonstrujících bylo zatčeno. Více než milion občanů je nuceno k vnitřnímu přesídlení.  Počet uprchlíků do sousedících zemí- Libanonu, Iráku, Turecka, Jordánu OSN odhaduje na 200.000.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

internetový portál BBC News, Middle East, online 16.10.2012, dostupé z:< http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-19331551>

R. Bhalla, článek Making sence of the Syrian crisis, Stratfor Global Intelligence 2011, online 16.10.2012, dostupné z:< http://www.jmhinternational.com/news/news/selectednews/files/2011/05/20110505_Stratfor_MakingSenseOfTheSyrianCrisis.pdf>

The Syrian civil war článek, online 16. 10.2012, dostupné z:< http://www.mashpedia.com/Syrian_civil_war>

 Al Arabiya news, election results, online 16.10.2012, dostupné z:< http://english.alarabiya.net/articles/2012/05/16/214515.html>

 Lakhdar Brahimi, NY Times, online 16.10. 2012, dostupné z:http://topics.nytimes.com/topics/reference/timestopics/people/b/lakhdar_brahimi/index.html
 

---

[1] revoluce na Blízkém východě, začala v Tunisku,poté zasáhla také Egypt a Sýrii

[2] zvláštní zmocněnec OSN pro Sýrii

[3] provládní ozbrojené jednotky Sýrie

 Revoluce v arabském světě zasáhla také Sýrii. Ovšem propuklá revoluce za novou vládu se strhla v krizi, která se neustále prohlubuje a rozhodně se nechýlí ke zdárnému konci.

 Od poloviny března 2011 média hlásí neustálý nárůst obětí represí v Sýrii, počty uprchlíků nebo způsoby mučení vězňů- syrských obyvatelů, kteří nebyli spokojeni s dosavadní vládnoucí garniturou  státu. Znepokojení Syřanů se začalo výrazněji projevovat po nástupu nynějšího prezidenta Bašára Asada k moci r. 2000. Ten po svém otci svěřený úřad dále udržoval ve směru cenzur a represí.

 Krize v Sýrii upoutala pozornost světa zvláště brutálním zacházením s povstalci. Na mezinárodním poli vzniká postupně obava z dalšího sledu událostí krize. Jakým způsobem se krize promítá právě v zahraničně- politické sféře se dozvíte z našich aktuálních analýz blogu.